Když se tak doma v týdenní pauze uprostřed semestru učím doma na zkoušku z interny, uvědomila jsem si, jaký byl poslední rok náročný.

Jak to je teprve 10 měsíců od operace, kdy jsem zkouškové trávila na JIPu a měla absťák po odpojení epidurálu s opiáty a když mě pustili z nemocnice, měla jsem ještě dva týdny problém vyjít schody. A i přes to jsem končila v létě školu stejně jako všichni ostatní a i přesto jsem dneska zjistila, že za těch patnáct zkoušek mám jako odměnu před Vánocemi od své drahé školy jedenáct tisíc.

A v létě jsem mohla být dostatečně zdravotně ok na to, abych zažila asi ty nejlepší prázdniny.
Se skvělou praxí v ÚVN, kdy se mi povedlo dokonale zaskočit profesora tím, že jsem mu nad otevřeným cizím břichem pověděla, že mě nedávno operoval. Kdy se mi chtělo po šesti hodinách na sále a jedné totální kolektomii skákat radostí a poslouchala jsem Dead Flowers od Stones cestou domů tramvají.

Taky dnes přišlo vánoční přání od Carol, kde nás zve znovu na návštěvu, tentokrát v zimě. Tak jsme se hned s mamkou večer koukali na dokument od BBC Winter in Yellowstone. Což mi připomnělo, že to jsou teprve čtyři měsíce, co jsme byli v Montaně. Kde jsme se cítili víc než jako doma, když jsme večer si s Carol a Nickem nalili víno, probírali české kandidáty na prezidenta a dole pod balkónem tekla Yellowstone River. Když jsme venčili psy a Shadow musela dostat za každé projíždějící auto jeden suchar. A když jsme snídali před výletem na Mt Washburn a přecpali jsme se sýrem a muffiny.

A tak nevím, jestli všechno poslední dobou není nějak podezřele pohodlné a jednoduché a pozitivní a vůbec :-) S PP se spousta věcí dost vyřešila a všechno se posunulo nejspíš správným směrem. Asi bychom měli častěji vypadnout z toho jednoho pokoje, kde spolu trávíme 100% času. Tak jsme si slíbili, že každý pátek do budeme oba tady, půjdeme plavat a do sauny - a zatím napoprvé jsem myslela, že se zblázním radostí, jak to bylo perfektní - po deseti minutách ve sto stupních se potopit do sotva pětistupňové vody venku a pak se zabalit do ručníku a jen tak ležet a povídat si.

Prostě i přes všechny povinnosti a únavu, školu i práci, se svět zdá úplně úžasný...