Ja... uz proste nevím. Rekla bych, ze je vic nez nejvyssi cas se nejak vyporadat s XY. Vim, zni to totalne trapne, po tolika mesicich a vubec... V cem je to tak jine od (nj, nerika se "byt jiny od", ale jak je to spravne?) na prvni pohled podobnych situaci jako kdyz jsem chtela/musela zapomenout, ze existuje nejaky Asim, Tomas nebo Honza? Tenhle stav je porovnatelny s dobou, kdy to jindy byly cca 2-3 tydny od posledniho setkani/rozhovoru/blabla s dotycnymi.. bohuzel tohle je pul roku, pokud nepocitam me hystericke sms sceny, pulnocni deprese a nasledne telefonaty a jeden nebo dva srazy, ktere uz opravdu nebyly ani vzdalene podobne tomu, co bylo predtim. Otazkou je, jestli to, cemu ja rikam "predtim", vubec nekdy realne existovalo.. whatever.. o realite v techhle souvislostech asi ani nemuze byt rec. Mozna je to take rekneme vyjimecnymi okolnostmi. Jak jsme kdysi davno svorne prohlasili s Kris, kazdej kdo skonci stredni, se zmeni k horsimu, a zatim nikdo neprisel na to, proc se tak deje. Haha, no bohuzel kazdopadne letos byl na rade rocnik 89 a uplynule tri mesice jsou tomu dukazem. Zpetne se zda, jako bychom celou tu dobu jen sedeli v nasich VV, poslouchali blues, popijeli na co byla nalada (a to se menilo od obdobi cerveneho vina, pres espresso a probdele noci k cernemu caji na zaludecni nevolnost) a vedli nekonecne diskuze o tom, proc tu sedime, koukame a dychame (nekde tomu rikaji uvazovat nad smyslem zivota, ale to je tak ohrany). Ano, potupne se priznavam, ze nebyl jediny jediny jediny den, kdy bych na X nemyslela. Ono to taky neni tak jednoduche, kdyz je okolo neustale neco/nekdo pro pripomenuti, kdybych nahodou obcas zapomnela. Hhh, my medici to diagnostikujeme jako obsednatne-kompulzivni poruchu... nekdo se musi stokrat vratit ke dverim, aby se ujistil, jestli je opravdu zamkl, nekdo musi kazde rano zapnout notebook, facebook a ffs, aby... ughhh. A co takhle kazda cesta vlakem - znate nekoho, kdo se pravidelne v useku Kutna Hora-Kolin znechucene odvraci od okynka, odchazi na toalety, usina nebo se peclive zacita do knih? Komu kazde druhe misto v Praze neco pripomina a nekterym mistum se radeji vyhyba uplne (no, dekuju Bohu, ze nebydlim na te krasne koleji hned u fakulty:D) a kdo se obcas rano tajne rozplace jen tak lezic na posteli? A jestli jsem cekala na ctyrdennim seznamovacim vecirku nejake rozptyleni, nestalo se - dvojce Adama uz jsem vam predstavovala, ne?
Kdyz rikam, ze mu zavidim, je to pravda, protoze bych si taky prala %bang% nejakou velkou zmenu, ktera by mi pomohla poslat tu jednu velkou zk.. vzpominku na nej --- ehm, to snad staci.
Jen mne tak napada... pri prilezitosti Kristynina rande s jejim novym spoluzakem, o kterem rika, ze je fajn a vsecko, ale proste to neni JL... jestli treba fakt pro kazdeho neexistuje ten jeden clovek, ktereho v zivote potka, a kteremu uz se nikdy nikdo nevyrovna (rikejme tomu pro zjednoduseni treba soulmate..) - neni to nekdo do koho by byl clovek cely zivot beznadejne platonicky zamilovany, spis nekdo koho kazdemu vybral Buh (whoever..) a proste ho poslal do cesty a kdyz si nevsimnete, mate smulu. Jasne, ze tim nikdo nezahazuje sanci na krasnou milenku nebo chapajiciho manzela a pet deti..
..spis se tim clovek nadosmrti pripravuje o pocit ze ten druhy je na svete proste jenom pro nej??